2. Mužská rozmnožovací soustava

Náplň podkapitoly:

1. Úvod
2. Erekce
3. Ejakulace

_

Úvod do mužského pohlavního systému

Schopnost rozmnožovat se patří k základním vlastnostem všech živých organismů. Vzhledem k rostoucímu znečištění vodních zdrojů estrogeny, chronickému stresu a inaktivnímu životnímu stylu jsou reprodukční schopnosti mužů stále častěji patologicky ovlivněny.

Lékaři v centrech reprodukční medicíny se denně setkávají se sníženým počtem spermií na 1ml ejakulátu. Ale i zdravá mužská populace, která dosahuje referenční dolní meze (15 miliónů/ml), má v průměru jen poloviční počet spermií než bylo normou před 50 lety. Četné jsou i abnormality v morfologií spermií. Zejména pak změny objemu a počtu hlaviček.

Vzhledem k četnosti poruch mužské reprodukce je nutné detailně znát základní fyziologické pochody – erekci a ejakulaci.

_

Erekce

Erekce je fyziologický stav přechodné hyperemie penisu, která je navozena aktivací viscerálního reflexu. Centrum reflexu se nachází v sakrální míše v segmentech S2-S4. Často je nazýváno erektilním centrem. Aferentní vlákna pocházejí ze senzorických pseudounipolární neuronů, jejichž dendrity dávají vznik nn. pudendales. Ty inervují mechanoreceptory glans penis a přilehlých oblastí. V reflexním centrum jejich axony tvoří synapse jednak s interneurony a jednak přímo s pregangliovými parasympatickými neurony. Z reflexního centra vychází eferentní dráha nejdříve cestou pregangliových parasympatických neuronů, jejichž axony se přidávají k nn. splanchnici pelvici (s. nn. erigentes). Ve svých gangliích se pak přepojují na na postgangliové neurony, jejichž axony se přidávají k plexus prostaticus a nn. cavernosi penis, jejichž cestou jsou vedeny až do penisu.

Axony postsynaptických parasympatických neuronů se větví v okolí aa. helicinae a ze svých varikozit uvolňují kvanta acetylcholinu. Acetylcholin stimuluje endotel k přeměně argininu na oxid dusnatý, který difunduje do medie cévy a způsobí její dilataci. Dilatované aa. helicinae plní corpora cavernosa. Tento děj je provázen reflexním stahem m. ischiocavernosus a m. bulbocavernosus. Kontrakce těchto svalů omezí odtok žilní krve z penisu.

Do aktivity reflexního centra mocně zasahuje limbický systém, který prostřednictvím hypothalamu řídí poměr tonu sympatické a parasympatické porce autonomního nervového systému. Erekce tak může nastat bez vlastní stimulace nn. pudendales, pouze aktivací reflexního centra z vyšších etáží. Na tomto principu lze erekci vyvolat erotickými představami, sexuálně explicitními fotografiemi nebo filmy (aj. vizualními vjemy). Reflex je tak vyvolán pouze stimulací přislušných center odměny v hypothalamu, neboť limbický systém těmto vjemům a představám pozitivní afektivní kvalitu. Viz. kapitola limbický systém. Aktivita limbického systému je významná i během stimulace nn. pudendales, neboť erekci vždy musí provázet zvýšený tonus parasympatické porce autonomního nervového systému.

Chronický stres, který se vyznačuje stálým zvýšeným tonem sympatiku, pak brání dosažení nebo udržení plnohodnotné erekce a vede tak k impotenci. Naopak trvale zvýšený tonus parasympatiku – např. po zákroku zvaném sympatotomie – vede k priapismu. Priapismus je patologický stav trvalé erekce, která snižuje krevní průtok penisem a vede k agonické bolesti a nekróze kavernózních těles. Zvýšený tonus parasympatiku kromě priapismu způsobuje i poruchy ejakulace.

_

Ejakulace

Ejakulací rozumíme vlastní vypuzení semene. Je obvykle provázeno orgasmem a to i včetně tzv. nočních polucí.

Ejakulace je plně řízená sympatickou porcí autonomního nervového systému. Jeho tonus se prudce zvýší při dosažení určitého prahu sexuální stimulace. Překročení tohoto prahu aktivuje ejakulační centrum v míšních segmentech L2-L3. Zde se nacházejí těla sympatických neuronů, jejichž axony se větví v blízkosti ductus defferens a uretry. Noradrenalin  uvolňovaný z varikozit axonů sympatických neuronů, způsobuje rytmické kontrakce hladké svaloviny ductus defferens. Tak je seminální tekutina z nadvarlete vypuzena do pars prostatica uretry. Vypuzení seminalní tekutiny z nadvarlete do pars prostatica uretry se někdy nazývá emise. V uretře se seminální tekutina mísí se sekretem prostaty a Cowperových žláz, vzniká finální ejakulát o objemu 0,1-10 ml. Uretra stejně jako chámovod prodělává pod vlivem sympatiku rytmické kontrakce, kterými vypudí ejakulát do zevního prostředí.

_

Autor podkapitoly: Patrik Maďa

cc-by-sa