Náplň podkapitoly:
1. Funkční morfologie ledvin
_
Funkční morfologie ledvin
Ledviny jsou párový orgán uložený retroperitoneálně. Jsou fazolovitého tvaru o hmotnosti zhruba 150 g. Makroskopicky bychom ledviny rozdělili na kůru granulárního charakteru obklopenou vazivovým pouzdrem (capsula fibrosa) a dřeň žíhaného charakteru. Celý orgán je obalen tukovou tkání – capsula adiposa.
Dřeň ledviny
Dřeň ledviny je složena z ledvinných pyramid, jejichž baze jsou obráceny k povrchu ledviny. Baze tvoří hranici mezi kůrou a dření. Hroty pyramid směřují k hilu a tvoří ledvinné papily, kolem kterých je hladká svalovina umožňující vyprazdňování moče do ledvinné pánvičky.
Kůra ledviny
Kůra ledviny měří zhruba 5-7 mm. Mezi pyramidami proniká až k sinus renalis a tvoří tím columnae renales. Z dřeně vybíhají do kůry proužky – striae medullares.
Nefron
Nefron je základní stavební a funkční jednotka ledviny. Každá ledvina jich obsahuje přibližně 1 milion. Nefron se skládá z glomerulu, Bowmanova pouzdra, proximálního tubulu, Henleovy kličky, distálního tubulu a sběracích kanálků.
Nyní se podíváme blíže na jednotlivé části nefronu.
Ledvinné tělísko (Malpighiho tělísko)
Ledvinné tělísko je soubor glomerulu a Bowmanova pouzdra nasedající na dilatovanou část kanálku nefronu. Každé tělísko má vaskulární a močový pól. Na vaskulárním pólu do tělíska vstupuje vas afferens a vystupuje vas efferent a současně v sebe přechází vnitřní a vnější list Bowmanova pouzdra. Na močovém pólu přechází vnější (parietální) list Bowmanova pouzdra v proximální tubulus.
1 – Bowmanův prostor, 2 – Parietální epitel Bowmanova pouzdra (šipka ukazuje na jádro buňky), 3 – Glomerulum, 4 – Mesangiální buňky v juxtaglomerulárním aparátu, 5 – Macula densa distálního tubulu, 6 – Proximální tubulus
Glomerulus
Glomerulus je tvořen klubkem kapilár. Je obalen Bowmanovým pouzdrem, které se skládá z dvou listů (vnější a vnitřní list). Prostory mezi kapilárními kličkami vyplňuje mesangium tvořené mesangiálními buňkami a mesangiální matrix. Mesangiální buňky se nachází v blízkosti endotelových buněk kapilár a na svém povrchu mají vystaveny receptory pro angiotenzin I.
Takto vypadá glomerulus v transmisním elektronogramu. Jedná se o klubíčko cév s aferentní (silnější) a eferentní (slabší) arteriolou.
Bowmanovo pouzdro
Bowmanovo pouzdro se skládá z vnitřního (viscerálního) listu obklopujícího glomerulus a ze zevního (parietálního) listu, který ohraničuje ledvinné tělísko. Mezi oběma listy je prostor, kam je filtrována primární moč. Parietální list je tvořen jednovrstevným dlaždicovým epitelem. Viscerální list je tvořen podocyty, což jsou epitelové buňky s pedikly obklopující kapiláry glomerulu. Pedikly sousedních podocytů se vzájemně proplétají a štěrbinami mezi nimi, které jsou kryté diafragmou, dávají vznik filtrační membrnáně k ultrafiltraci krevní plazmy a tvorbě primární moči.
Filtrační membrána
Filtrační membrána, přes kterou se filtruje primární moč do močového prostoru, je tvořena endotelem kapiláry, splynulými bazálními membránami a podocyty. Za minutu se u zdravého člověka vytvoří přibližně 125 ml primární moče, z tohoto množství vzniká zhruba 1,5 l definitivní moče.
Proximální tubulus (PT)
Proximální tubulus je zjednodušeně trubička složená ze dvou částí: stočené (pars convoluta) a přímé (pars recta). Na jeho stavbě se podílí jednovrstevný kubický epitel. Epitelové buňky jsou poměrně velké, transportující ionty a aktivně absorbující. Na apikálním konci mají kartáčový lem s hojným obsahem alkalické fosfatázy. Na bazálním konci je bazální labyrint s lokalizací iontových pump. V PT dochází k absorpci aminokyselin, proteinů, glukózy, iontů, vody atd.
1 – Proximální tubulus, 2 – Distální tubulus, 3 – Peritubulární kapiláry: Proximální tubuly mají větší buňky než distální, proto je těchto buněk na řezu méně, jsou tmavší, protože obsahují větší množství transportních vesikul a mitochondrií a lumen těchto tubulů je vyplněno kartáčovým lemem. Distální tubuly mají naopak lumen volné (nemají kartáčový lem).
Kartáčový lem na povrchu buněk proximálního tubulu
Henleova klička (HK)
Henleova klička má tvar velkého U. Skládá se ze dvou ramének – sestupného (tenké, proniká do dřeně, je vystlané jednovrstevným plochým epitelem) a vzestupného (široké, vrací se do kůry, je vystlané jednovrstevným kubickým epitelem, svojí strukturou se podobá distálnímu tubulu). Sestupné raménko je propustné pro vodu, vzestupné aktivně resorbuje ionty.
Distální tubulus (DT)
Distální tubulus se nachází se v kůře a je vystlán kubickými buňkami. Tyto buňky jsou převážně transportující, mají dobře vyvinutý bazální labyrint. V DT dochází k absorpci či sekreci iontů, často ovlivněnou působením hormonů (např. aldosteron). Tam, kde se distální tubulus dostává do blízkosti ledvinného tělíska a je v kontaktu s jeho vaskulárním pólem, vzniká oblast nazývaná macula densa.
Juxtaglomerulární aparát
Juxtaglomerulární aparát se skládá z macula densa a příslušné oblasti vas afferens. Jeho buňky ovlivňují krevní tlak pomocí produkce reninu (osa Renin-Angiotenzin-Aldosteron).
Sběrací kanálek
Sběrací kanálek je vystlán jednovrstevným kubickým epitelem, který přechází v jednoduchý cylindrický (jak se zvyšuje průměr kanálku). Můžeme zde nalézt dva typy buněk: tmavší vmezeřené buňky s početnými mitochondriemi a světlé hlavní buňky, jež velmi citlivě reagují na působení antidiuretického hormonu (ADH).
1 – Hlavní buňky, 2 – Vmezeřené buňky (tmavší, sekretují HCO3– a H+, resorbují K+)
Vývodné cesty močové
Vývodné cesty močové jsou tvořeny ledvinnou pánvičkou, kalichy, kalíšky, močovodem, močovým měchýřem a močovou trubicí. Močové cesty mají prakticky jednotnou histologickou stavbu: sliznice (tunica mucosa), hladká svalovina (tunica muscularis) a adventicie (tunica adventicia):
1) Tunica mucosa – z epitelu (většina cest je vystlána vícevrstevnatým přechodným epitelem) a lamina propria mucosae (řídké kolagenní vazivo)
2) Tunica muscularis – svazky hladké svaloviny
3) Tunica adventicia – řídké kolagenní vazivo
Ureter (močovod)
Ureter vystýlá vícevrstevný přechodný epitel. Jeho hladká svalovina je v horní části močovodu uspořádána do vnitřní longitudinální a vnější cirkulární vrstvy, v dolní části je ještě další longitudinální vrstva.
1 – Přechodní epitel, 2 – Lamina propria mucosae, 3 – Longitudinální vrstva svaloviny, 4 – Cirkulární vrstva svaloviny, 5 – Tunica advetitia
Vesica urinaria (močový měchýř)
Močový měchýř vystýlá vícevrstevný přechodný epitel (6-8 vrstevný). Jeho svalovina se skládá ze tří vrstev – plexiformní, cirkulární a zevní longitudinální. Střední vrstva tvoří bazi močového měchýře musculus sphincter vesicae.
1 – Přechodní epitel, 2 – Lamina propria mucosae (šipky ukazují na cévy), 3 – Tunica muscularis
Urethra (močová trubice)
Urethera obsahuje jak přechodný epitel, tak i vícevrstevný dlaždicový epitel.
Autoři podkapitoly: Martina Šajdíková a Lucie Nováková
