Náplň podkapitoly:

1. Morfologie sleziny

2. Funkce sleziny

_

Morfologie sleziny

Slezina, největší lymfatický orgán je na povrchu kryta hustým vazivovým pouzdrem sestávajícím z tuhého kolagenního vaziva s příměsí elastických vláken a roztroušených buněk hladkého svalstva. Pouzdro je kryto serózou s mezotelem na povrchu. Do parenchymu sleziny pronikají z vazivového pouzdra vazivové trámce. Parenchym sleziny (slezinná pulpa) se skládá ze dvou funkčně i morfologicky odlišných oddílů, bílé pulpy a červené pulpy, a z venózních sinusů. Názvy pulpy odrážejí barvu na čerstvém řezu slezinou. Bílá pulpa na histologickém preparátu vypadá jako kulaté či protáhlé bělavé útvary obklopené červenou pulpou. Nosným substrátem ve slezině je retikulární vazivo.

Bílá pulpa sleziny

Bílou pulpu sleziny tvoří provazce lymfatické tkáně (převážně lymfocytů) sledující průběh arterií, do nichž jsou místy vloženy lymfatické uzlíky, folikuly (noduli lymphatici lienales). Na preparátech barvených H&E je bílá pulpa bazofilní (kvůli hustému heterochromatinu v jádrech četných lymfocytů). Do bílé pulpy vstupují z vazivových trámců větve a. lienalis. V bílé pulpě se tyto větve nazývají aa. centrales. Ty vysílají v bílé pulpě četné větévky rozpadající se v kapilární síť, která je určena pro bílou pulpu a marginální zónu. Při vstupu do červené pulpy se aa. centrales větví na tenké přímé aa.penicillatae.

Lymfocyty, jež se v bílé pulpě shlukují kolem centrální arterie, vytvářejí periarteriální lymfatickou pochvu PALS, zde se jedná především o T-lymfocyty.

Folikuly sleziny jsou naopak kolonizovány B-lymfocyty. Většinou obsahují zárodečné (germinální) centrum, které vzniká proliferací B-lymfocytů po jejich aktivaci. U člověka dojde k vytvoření germinálního centra během 24 hodin po expozici antigenem. Tyto folikuly nazýváme Malpighická tělíska sleziny (nezaměňovat s renálním tělískem ledviny, jež má stejný název).

Červená pulpa sleziny

Červená pulpa sleziny obsahuje velké množství krve. Tvoří ji sinusoidy a slezinné (Billrothovy) provazce, což jsou protáhlé struktury retikulárních buněk a vláken. V okách retikula nalezneme kromě lymfocytů i velké množství erytrocytů (normálních i zanikajících), makrofágů, plazmatických buněk, dendritických buněk a granulocytů. Endotel sinusoid je tvořen fenestrovanými, extrémně dlouhými buňkami.

Na rozhraní mezi pulpou bílou a červenou se nachází tzv. marginální zóna obsahující poměrně málo lymfocytů, avšak bohatá na makrofágy, které aktivně fagocytují.

_ 

Funkce sleziny

Slezina je největším lymfatickým orgánem člověka. Plní celou řadu funkcí, z níž nejdůležitější je tvorba lymfocytů a destrukce erytrocytů. Dále slouží i jako krevní rezervoár využitelný při hypovolemických stavech (krvácení nebo dlouhotrvající zátěž).

Tvorba lymfocytů a imunitní funkce

V bílé pulpě vznikají lymfocyty, jež pak cestují přes marginální zónu do sinusoid červené pulpy a odtud do krve. Kromě tvorby lymfocytů přispívá slezina i k vlastní obraně organismu. Je bohatá na lymfocyty obou typů i fagocytující imunitní buňky. Její funkce se ztotožňuje s tou, kterou vykonávají lymfatické uzliny. Namísto lymfatického cévního systému je ale slezina naopak zařazena do systému krevních cév.

Destrukce erytrocytů

Střední doba života erytrocytů činí 120 dní. Během této doby jsou vystaveny celé řadě nepříznivých vlivů (například oxidačnímu stresu) a ty vedou k jejich opotřebení. Vzhledem k tomu, že erytrocyty nemají žádný molekulárně biologický aparát pro opravu poškozených proteinů, se v průběhu času poškození kumuluje a mění jejich vlastnosti. Červená pulpa sleziny je morfologicky stavěna tak, aby mohla u každého jednotlivého erytrocytu monitorovat, zda již nedosáhl kritického strukturálního poškození. Využívá toho, že strukturální protein erytrocytů spektrin postupně ztrácí svou mechanickou deformibilitu, která fyziologicky umožňuje červené krvince projít i tou nejmenší kapilárou. Červená pulpa musí fungovat jako velmi složité mechanické síto, v němž se zachytí erytrocyty, jejichž strukturální proteiny jsou poškozeny natolik, že neprojdou úzkými (2-3 μm) prostory mezi buňkami slezinných sinusů. Zachycené erytrocyty jsou odstraněny fagocyty, na které je červená pulpa obzvláště bohatá.

Železo ve slezině

Zásobárna krve

Slezina může do oběhu v případě potřeby dodat až 100 ml krve, kterou uchovává v žilních sinech a pulpě. Na rozdíl od jiných rezervoárů však při uvolnění slezinných zásob stoupá hematokrit o 1-2 %, a to z toho důvodu, že červená pulpa zadržuje ve své síti trabekul velké množství červených krvinek. Tyto „uvězněné” erytrocyty jsou vypuzeny při aktivaci sympatického systému. Zvýšený tonus sympatiku totiž způsobuje konstrikci cév sleziny (včetně cévních struktur tvořících pulpu). Tak dojde k uvolnění až 100 ml na erytrocyty bohaté krve.

Autoři podkapitoly: Martina Šajdíková a Lucie Nováková